Menu
Výstava „Buď prvním!“ je představena v jubilejním roce, kdy si připomínáme 90 let od posledního vzletu Tomáše Bati a zároveň taky 700 let od první písemné zmínky o městě Zlín. Osobní příběh Tomáše Bati, jeho spolupracovníků a filozofie Baťa, ať je nám inspirací, že v našem městě se někdo odvážil být první a právě díky této odvaze, bylo město Zlín světové.
Firma Baťa byla průkopnickou v řešení otázek personální práce i rozvoje spolupracovníků. Jako jedna z prvních se zaměřovala na komplexní rozvoj člověka, a to jak v oblasti profesního, tak také osobnostního.
Náměstí Práce během polední přestávky (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 14472, poř. č. 58, sign. 265_35).
Firma Baťa byla vůbec první firmou u nás, která zavedla bezplatnou stravu pro dělníky pracující v době přesčasů. V roce 1904 byla desetihodinová pracovní doba. Na tehdejší poměry se jednalo o revoluční přístup k dělnictvu. Od roku 1918 byla práce přesčas zakázaná.
Správkárna punčoch v roce 1938, která byla součástí Školy pro prodavače, Josef Vaňhara (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 5840, poř. č. 8).
Firma Baťa byla údajně první firmou v Československu, která zavedla osmihodinovou pracovní dobu. Pracovalo se od 7:00 do 12:00 a od 14:00 do 17:00. Osmihodinová pracovní doba byla součástí vize Tomáše Bati o ideálním rozložení dne a pravidla 8-8-8. Osm hodin spánku, osm hodin práce a osm hodin odpočinku.
Hlavní vstupní brána do továrního areálu ve Zlíně v roce 1936, Josef Sudek (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 4331, poř. č. 1).
Firma Baťa byla jednou z prvních, která zavedla pětidenní pracovní týden. Ještě ve 30. letech 20. století byly zcela běžné pracovní soboty. Ty ale Tomáš Baťa zrušil s odůvodněním, že je nutné, aby si lidé odpočinuli a jednodenní odpočinek shledal jako nedostatečný. Na pětidenní pracovní týden se vázalo také pětidenní plánování výroby. Pět dnů bylo podle Tomáše Bati maximum, které mohlo být součástí jednoho plánovacího celku – zdravé soutěživosti, která byla základem pro koncepci výrobního tempa dílen.
Tovární areál během prvomájových oslav v roce 1932, Josef Vaňhara (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 6041, poř. č. 1).
Firma Baťa byla jedinou firmou v Československu, ve které pracovní týden začínal ve středu. Bylo totiž důležité eliminovat zažité stereotypy, které zpomalují lidskou práci. Mnoho lidí mělo zavedeno, že pondělí je nepříjemné, protože jde o první pracovní den, naopak během pátku již byli v práci myšlenkově roztěkaní, protože jim týden končil a přemýšleli nad stávajícím víkendem.
Podle všeho byla firma Baťa také jedinou firmou v Československu, která neměla omezenou výši mzdy, a to pro jakoukoliv pracovní pozici. To bylo způsobeno zejména tím, že kdokoliv, kdo ve firmě Baťa pracoval, měl možnost přijít s návrhem na zlepšení, za který mu náležela odměna, pokud byl jeho návrh akceptován. Ve firmě neexistovalo žádné pravidlo, které by stanovovalo limit výše mzdy. Také platila zásada „nejlepšímu a nejschopnějšímu plať nejvíce“.
Tovární prostředí nabízelo technologie a způsob interní komunikace, který nebyl mnohdy využíván nikde jinde v Československu. Zároveň firma ctila zásadu, že prostředí formuje člověka a naopak. Byl tedy kladen silný důraz na čistotu prostředí a příjemné pracovní klima.
Vnitropodnikový tisk (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 15450, poř. č. 14, sign. 1244_7).
Firma Baťa byla údajně jedinou firmou v Evropě, která ukládala vedoucím jednotlivých dílen povinnost zakládat knihovny, neustále je obměňovat a taky sledovat, zda jsou využívány.
Jídelna pro mladé ženy a muže v Obchodním domě Baťa v roce 1934, Josef Vaňhara (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 4585, poř. č. 1).
Firma Baťa byla první firmou, v rámci jejíhož pracovního řádu byla povinnost dodržovat pitný režim během pracovní doby. Dokonce byl stanoven předpis, že vedoucí zodpovídají za to, že každý člověk na dílně bude tento předpis dodržovat. Pokud nebyl na dílně dostatek pitné vody, byly udělovány pokuty.
Absolventi Baťovy školy práce na zahradní párty u paní Marie Tomášové Baťové pro rodiny ženatých absolventů Baťovy školy práce 25. 8. 1935, Josef Vaňhara (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 4585, poř. č. 1).
Firma Baťa byla jedinou firmou v Československu, která zavedla dvouhodinovou přestávku na oběd. Cílem bylo, aby měli dělníci možnost jít poobědvat domů se svou rodinou a všechno stihli pohodlně, bez časového tlaku. Zároveň bylo také žádoucí, aby člověk začal poobědové trávení ještě v rámci přestávky a nepadala na něj únava během odpolední části pracovního dne.
Pohled skrze firemní okno na čtvrť Nad Ovčírnou v roce 1935, Josef Vaňhara (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 647, poř. č. 1).
V době první republiky koloval v Československu vtip, že u Baťů se myjí okna tak často, že stejný počet umytí by stačil na to, aby se leskla okna v celé republice. Prvenství držela údajně firma Baťa tedy i v této činnosti – okna se myla týdně. V celé firmě se v roce 1929 jednalo o 9000 velkých oken o průměrné velikosti 3×2,5 m – tedy o 375 000 malých tabulek.
Jan Antonín Baťa při projevu na leteckém dnu v Baťově dne 24. září 1933, Josef Vaňhara (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 2657, poř. č. 1).
V roce 1924 získala firma Baťa jako první firma v Československu rádio licenci na vytvoření interního firemního rozhlasu.
Meziměstská telefonní ústředna firmy Baťa v roce 1937, Josef Vaňhara (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 15384, poř. č. 12).
Zlínský tovární areál byl prvním továrním areálem v Evropě, který měl kompletně telefonicky propojena veškerá oddělení a budovy ve svém areálu. Propojeno bylo něco málo přes 1000 telefonů.
V roce 1927 byla ve firmě Baťa uspořádaná první soutěž, nikoliv však krásy, ale sličnosti. Jednalo se o první firemní soutěž v Československu. Nejprve se firma takové činnosti bránila, nakonec však souhlasila s odůvodněním, že sličnost, nikoliv krása, je mnohdy výsledkem zdravé životosprávy a pohybu. Nicméně bylo zakázáno dívky měřit a vážit. Měly být hodnoceny komplexně, a to na základě celkového osobního kouzla.
Firma Baťa patřila mezi technologické průkopníky, a to skutečně v celosvětovém měřítku. V neustálém zlepšování a inovacích viděl Tomáš Baťa i jeho následovníci jediný možný způsob rozvoje výroby. Údajně od roku 1929 přestala firma Baťa žádat o vystavování patentů na nově vzniklé technologie, protože bylo vyhodnoceno, že než jim bude patent udělen, bude využívaná technologie nahrazena novou.
Chemik ve Výzkumném ústavu firmy Baťa v roce 1938, Josef Vaňhara (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 4610, poř. č. 2).
17. listopadu 1939 nacisté zavřeli všechny vysoké školy v Protektorátu Čechy a Morava a při následném zatýkaní profesorů, hlavně těch bez práce, se Wichterle rozhodl využít nabídku firmy Baťa přejít do Zlína. Přijat byl ředitelem baťovského výzkumného chemického ústavu, profesorem Landou, 2. ledna 1940. Od poloviny roku 1940 začal s výzkumem polykondenzačních umělých hmot, kterým se poté věnoval po celou dobu svého působení ve Zlíně. Hlavní náplní této činnosti byl výzkum polyamidů. Hned při jednom z prvních pokusů se podařilo připravit makromolekulární polyamid, jehož tavenina se dala táhnout na dlouhá pevná vlákna. Výsledkem pak bylo polyamidové hedvábí – winop, později silon. Následně bylo Wichterleho oddělení rozšířeno a pojmenováno jako Oddělení nových hmot.
Josef Hlavnička při návštěvě punčocháren v roce 1938 prohlížel jeden z technologicky nejvyspělejších strojů na spřádání bavlny, Josef Vaňhara (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 3582, poř. č. 1).
24. listopadu 1929 se uskutečnil první telefonický hovor mezi Amerikou a Československem. Jednalo se o přímé spojení Praha – New York. Z pražské kanceláře firmy Baťa volal Josef Blažek s W. Löwendhelem, který v té době zastával pozici generálního obchodního zástupce prodeje obuvi Baťa v USA. Vyhledání pana Löwendhela tehdy trvalo 45 minut. Tento hovor však znamenal revoluci v propojení firmy Baťa, potažmo celého Československa s Amerikou.
Potrubí odsávacího zaří zení na budově čí slo 31, které sloužilo k udržování čistého ovzduší v dílnách až do let 1937-1938, kdy došlo k rekonstrukci odsávacího systému v roce 1934, Josef Vaňhara (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 1732, poř. č. 1).
Americká spisovatelka Granville-Geiringerová uvedla ve své knize Zápisky o Zlíně informaci, že firma Baťa využívala k odsávání dílen největší odsávací zařízení v Evropě.
Zlínský zámek na počátku století v roce 1902, Winkler Josef (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 14430, poř. č. 18).
Na jaře roku 1930, když byl Baťa starostou města Zlín, byla při bourání ohradní zdi kolem místního zámku nasazena poprvé v republice tehdejší novinka – buldozer.
Firma Baťa byla fascinována technologiemi, které se začaly využívat ve světě pro těžbu dřeva. Nechala si proto vypracovat první studii na poloautomatizaci těžby dřeva. Jednalo se de facto o principy pásové výroby v oblasti lesního hospodářství. Využívány byly benzinové pily na kácení a řezání dřeva, půdní frézky, cirkulárky a vyvracečky kořenů. Těžba dřeva se tak zrychlila až čtyřicetkrát.
Inovativní způsob myšlení nebyl ve firmě Baťa omezen pouze na prostor továrního areálu. Stejnou měrou, jakou se firma snažila o zefektivnění života v továrně, pokračovala i mimo něj.
Budova Velkého kina (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 4902, poř. č. 4).
Podle autora návrhu kina, významného zlínského architekta Františka Lýdie Gahury, měla být tato stavba za několik let demontována, přenesena a dostavěna tak, aby uzavřela jižní frontu náměstí Práce. S ohledem na požadovaný maximální rozpon 33 metrů a snadnou demontáž stavby zde byla poprvé v Československu použita svařovaná ocelová příhradová konstrukce bez pomocných nosníků, navržená inženýrem Vtelenským. Velké kino mělo konečný počet 2 264 stálých sedadel. Stalo se největším kinem v republice, ale také ve střední Evropě. Budova čtvercového půdorysu s podélnou severojižně orientovanou osou měla strop vysoký 10 až 12 metrů a plochu 2 110 m2.
Masarykovo náměstí v roce 1934, Josef Vaňhara (SOkA Zlín, obálka č. 759, př. č. 1).
Firma Baťa byla první firmou, která začala na své farmě se značením slepičích vajec. Každé bylo označeno původem a taky datem snesení.
Třída Tomáše Bati v roce 1934, Stefan (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 6177, poř. č. 4).
Síť vodovodního potrubí vzrostla v letech 1923–1937 z 1870 metrů na 59 811 metrů. Zlín se stal městem s nejhustší sítí nově vybudované vodovodní sítě v Československu.
Třída Tomáše Bati při pohledu od křižovatky u školy Komenského směrem k náměstí Práce v roce 1934, Stefan (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 6178, poř. č. 3).
Firma Baťa byla první firmou v Evropě, která kompletně na své náklady převzala čištění ulic a okrasu města. Využívala k tomu 36 čistících vozů, 22 zavlažovacích vozů, přes 2000 odpadkových košů ve veřejném prostoru a k tomu všemu zaměstnávala pro tuto činnost 168 lidí, kteří by uplatnění na trhu práce hledali jen s obtížemi.
Výstavba bývalé tovární budovy číslo 8 v letech 1924, Řehák (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 997, poř. č. 2).
Po vzoru amerických firem začala firma Baťa jako první v Československu dodávat mléko do zlínských domácností v papírových krabicích. Mléko bylo ve firemní mlékárně pasterizováno již od roku 1927.
Tomáš Baťa byl proslulý svou posedlostí zkracovat čas, který mohl následně využívat mnohem lépe a podstatně efektivněji. Ke zkracování času aktivně používal co možná nejvíc tehdejších novodobých technologií. Za zmínku stojí, že díky této skutečnosti bylo jediným dotovaným oborem ve firmě Baťa letectví – výrazně krátilo cesty a tím člověku prodlužovalo život.
Nákladní vozy Škoda určené pro přepravu stavebního materiálu v roce 1933, Josef Vaňhara (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 936, poř. č. 1).
V lednu 1929 byla ve Zlíně dokončena jedna z největších patrových garáží pro automobily. Její kapacita byla 200 parkovacích míst. Firma Baťa tak reagovala na rostoucí počet automobilů v osobním vlastnictví spolupracovníků. Zajímavostí je, že ve Zlíně byl nejvyšší počet automobilů na osobu v Československu.
První lůžkový autobus v Evropě, který v roce 1932 jezdil na zkoušku mezi Prahou a Zlínem, Josef Vaňhara (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 1993, poř. č. 1).
První ryze dětskou, lépe řečeno školní autobusovou dopravu zavedla v Československu firma Baťa. Děti ve Zlíně a v okolních vesnicích byly do škol sváženy speciálně uzpůsobenými autobusy, které měly nejenom originální barevný design, ale například také dětská sedadla. Zkrátka, tyto autobusy patřily jenom jim.
Lanová dráha zaručující nerušenou dopravu materiálu do konfekčních dílen v roce 1933, Josef Vaňhara (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 939, poř. č. 1).
Firma Baťa byla údajně jedinou firmou v Evropě, která měla stanoven předpis nařizující povinnost využívat přednostně všech dostupných způsobů přepravy v továrním areálu před pěší chůzí. Jednalo se o povinnost využívat pojízdné lávky, posuvné pásy, vozidla permanentně projíždějící továrním areálem, výtahy i kola. V továrním areálu měl být během pracovní doby každý nutný přesun uskutečněn v co nejkratší možné době. Chůzi na čerstvém vzduchu, která byla vnímaná jako jeden z nejlepších způsobů relaxace, se měli spolupracovníci věnovat až po práci, tedy v rámci vlastního volného času.
Doprava námořní – Baťova loď „Kouroussa“, která byla krátce po koupi přezvána na „Moravu“ (zdroj: SOkA Zlin, sbirka_fotografii_zlin, obalka c. 4793, por. c. 3)
V oblasti námořního podnikání se angažoval také koncern Baťa, který v období hospodářské krize levně nakoupil v Malajsku velké množství kaučuku a pro zajištění jeho co nejlevnější dopravy opatřil roku 1932 od francouzského rejdaře loď Kouroussa – původně parník 3 436 BRT, který byl posléze přejmenován na Moravu a roku 1933 opět odprodán. Další Baťovou lodí byla Mona – 461 BRT – přepravující kůže z Hamburku do Gdyně, později přejmenovaná na Little Evy. Šlo o loď s výhradně československou posádkou. Po srážce v Kielském kanálu byla roku 1934 odstavena a o rok později prodána do Francie. Lodí Little Evy skončilo v období velké hospodářské krize podnikání našich námořních lodí na světových mořích a oceánech.
Firma Baťa byla jedinou československou firmou, která pracovala na řešení dopravní obslužnosti v celé zemi. Již v letech 1928 až 1929 přišel s tímto záměrem Tomáš Baťa, kdy navrhl nemalé finanční investice do zlepšení silniční dopravy. Československou autostrádu navrhl Bohuslav Fuchs a její intenzivní propagaci rozvinul Hugo Vavrečka v lednu roku 1935. V roce 1937 projekt propagoval také Jan Antonín Baťa. Realizace se na podzim 1938 ujala československá armáda v důsledku mnichovského diktátu. Zahájení pozemních prací prosadil ministr Dominik Čipera počátkem roku 1939. Úsek Praha – Brno začal být budován v květnu 1939, ale výstavba byla následně zastavena druhou světovou válkou. Několik betonových viaduktů z tohoto nedokončeného projektu je na Zlínsku dodneška k vidění.
Firma Baťa byla první firmou v Československu, která nabízela letecké taxíky nejenom pro své spolupracovníky, ale také pro širokou veřejnost. Cena zlínského leteckého taxíku byla 2,- Kč za 1 kilometr ve dvousedadlovém letadle, za každé další sedadlo byla připočtena 1,- Kč za osobu na kilometr.
Zlín XIII v jednomístné konfiguraci, v kokpitu sedí Ján Ambruš. (zdroj: archiv společnosti ZLIN AIRCRAFT a.s.)
I přes nižší výkon motoru byl Zlín XII díky zlínským konstruktérům nejrychlejší letadlo své kategorie v Československu. Létal až 350 kilometrů za hodinu.
V oblasti výroby patřila firma Baťa ke světovým špičkám. Bylo to způsobeno zejména tím, že většinu strojů si firma vyráběla sama a dokázala tak posunovat tehdejší technologické hranice na základě každodenní praxe, která byla podpořena vědeckým přístupem. Nejinak tomu bylo v oblasti exportu, vždyť svět si jeden čas myslel, že „baťovec“ je národnost.
Slévárny firmy Baťa v 30. letech (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 6582, poř. č. 9).
Firma Baťa byla považována za jeden ze světových unikátů – koncern, který se dokázal rozrůst do 36 nezávislých a nedotovaných oborů. Jediným dotovaným oborem bylo letectví.
V roce 1930 firma Baťa poprvé během jednoho dne vyrobila 100 000 kusů párů bot – v té době se jednalo o nejrychlejší tempo této výroby na světě..
Firma Baťa začala pěstovat kaučukovníky ve 42. budově, a to s jasným cílem – naučit spolupracovníky těžit latex ještě před jejich odjezdem na kaučukové plantáže do exotických zemí. Nicméně vzhledem k tomu, že kaučukovník je vhodný k čerpání latexu až po deseti letech, museli jej uměle navrtávat a kaučuk do něj napouštět. I přesto všechno ale měli mladí muži před cestou do zahraničí jedinečnou možnost vyzkoušet si takzvané čepování latexu.
Obuvnická dílna v roce 1919, Macháček (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 1495, poř. č. 2).
Firma Baťa byla první v naší zemi, která zavedla pásovou výrobu, a to podle principů detroitské automobilky Ford. Produktivita práce se zvýšila o 58 %.
Využití plochy Obchodního domu k infomování o exportních plánech firmy Baťa v roce
1937, Josef Vaňhara (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 6030, poř. č. 61).
V důsledku produkce firmy Baťa se stalo Československo v roce 1928 největším exportérem obuvi na světě.
Sdílení výrobních ambicí firmy Baťa ve veřejném prostoru (zdroj: SOkA Zlín, obálka
č. 14924, sign. 718_17, poř. č. 22).
V roce 1935 využíval zlínský tovární areál ke každodennímu fungování přes 24 000 elektromotorů. Jednalo se o největší počet využívaných elektromotorů pro průmyslovou výrobu ve střední Evropě.
Slovenské město Baťovany, celkový pohled (zdroj: KGVU ve Zlíně)
Vysoká vývozní cla, možnost být blízko zákazníkovi, reagovat na veškeré změny, přizpůsobit se trhu. Racionalizace, typizace, unifikace, která neměla ve světě obdoby. V letech 1930-1931 začali Tomáš Baťa a František Lýdie Gahura s projektováním a výstavbou nových průmyslových a zahradních měst: například Otrokovice – Baťov (ČR), Borovo (tehdejší Jugoslávie), Ottmuth (Německo), Chelmek (Polsko), Möhlin (Švýcarsko), Hellocourt (Francie) atd. „Koncernové zkušenosti nabyté z takřka desetileté praxe plánování průmyslových měst byly nakonec shrnuty do firemního manuálu Průmyslové město (1939).“ Podle tohoto konceptu bylo možné kdekoliv na světě postavit celé nové město, což se také stalo.
Železobetonová konstrukce 21. budovy v roce 1937 (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 5985, poř. č. 1).
Architekt Vladimír Karfík v článku Vnitřní vybavení správní budovy našich závodů, který byl uveřejněn v časopise Zlín, napsal: „Celková výška budovy od podlahy 1. etáže jest 77.5 m, jest tedy nejvyšší stavbou v celé Evropě, a jinak mezi evropskými „mrakodrapy“ ji předčí pouze o několik metrů stavba antverpské banky, jež však má kostru ocelovou.“ V budově se nacházelo několik na tehdejší dobu významných technologických novinek, jednalo se zejména o klimatizační systém, potrubní poštu, telefonní ústřednu Siemens, počítačky IBM nebo otevřené kanceláře. Známá je také pověstná pojízdná ředitelská kancelář, která disponovala umyvadlem s teplou a studenou vodou, pracovním stolem i telefonem.
Výstavba 21. budovy v roce 1937, Jose Vaňhara (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 1745, poř. č. 1).
Firma Baťa byla podle dobového tisku jedinou firmou v Československu, která před stavbou významných budov zhotovovala jejich dřevěné kostry ve velikosti 1:1, a to z toho důvodu, aby bylo možné ještě doladit veškeré technické detaily. K takovým stavbám bylo využíváno prostranství v továrním areálu před budovou archivu. Vznikaly dílčí části budov, ale dokonce taky celé etáže plánovaných výstaveb – jako byl například Obchodní dům služeb na Václavském náměstí v Praze nebo Dům služeb v Brně i v Liberci. Ojedinělé však nebyly ani obdobné makety strojů.
Tomáš Baťa se spolupracovníky stavebního oddělení po ukončení stavby železobetonové kostry budovy skladů číslo 36 v roce 1929, Cink (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 2023, poř. č. 2).
Stavba čtyřetážové budovy trvala 28 dnů. V momentě, kdy bylo dokončováno poslední patro, v prvním už byla rozběhnuta výroba tak, aby bylo možné z této produkce zaplatit celou stavbu budovy ještě dříve, než bude dokončena.
Bourání staré zástavby na náměstí, Josef Vaňhara (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 758, poř. č. 1).
Zlín byl představován jako evropské město s nejvyšším počtem domů, ulic a čtvrtí vystavěných soukromým subjektem. Počet baťovských domků se vyšplhal k číslu 2 200.
Průkopnické aktivy zaváděla firma Baťa také v oblasti sociální a zdravotní péče. Navazovala tak na myšlenku Tomáše Bati, že zdraví a spokojenost v osobním životě je základním předpokladem pro trvalý úspěch v pracovním prostředím. Zároveň si firma silně uvědomovala, že k mnohým sociálním otázkám musí zaujmout vlastní iniciativní stanovisko a nespoléhat se na řešení ze strany státu.
Skupinka pacientů úrazového oddělení Baťovy nemocnice v budově Sociálního zdravotního ústavu na náměstí Práce v roce 1936, Josef Vaňhara (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 5367, poř. č. 2).
Firma Baťa jako první v naší zemi zavedla povinné návštěvy psychologické ordinace pro všechny své spolupracovníky, a to jednou za půl roku. Cílem bylo předcházet takzvanému „zhnusení práce“, jak byl dobově nazýván současný syndrom vyhoření.
Dětské oddělení Baťovy nemocnice v roce 1936, Josef Vaňhara (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 5356, poř. č. 1).
Firma Baťa uvedla na trh vůbec první deodorant pro chodila. Ten měl trojí podobu podle preferencí zákazníka – tuhou, sypkou i tekutou. Základní složkou byly bylinné výtažky, převážně se jednalo o mátu a levanduli.
Baťova nemocnice v roce 1936, Josef Vaňhara (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 5343, poř. č. 1).
Baťova nemocnice byla nejmodernějších nemocnicí v Evropě, která byla postavena soukromým subjektem.
Vstupní budova do nemocničního areálu v roce 1936, Josef Vaňhra (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 5348, poř. č. 2).
Firma Baťa byla jedinou zaznamenanou firmou, která v době nemoci vyplácela svým spolupracovníkům nemocenskou v plné výši jejich průměrné mzdy za poslední rok. Je však nutno dodat, že financování probíhalo z úspor spolupracovníka, protože ve firmě Baťa bylo povinností platit si dvojité sociální, zdravotní a důchodové pojištění.
Pedikúra na prodejně v Uherském Hradišti v roce 1941 (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 15446, sign. 1240_5, poř. č. 10).
V letech 1930–1934 realizovala firma Baťa největší světový výzkum zaměřený na oblast pedikúry, vad a nemocí nohou a taky péče o nohy. Výzkumu se zúčastnilo přes 40 000 000 osob a údajně nebyl doposud překonán.
Firma Baťa byla první firmou v Československu, která vyvinula aktivní program na zvýšení schopnosti zaměstnávat lidi s handicapem. Poprvé byli přijati do firmy v srpnu 1926 a během následujícího roku se jejich počet navýšil na celkem 185 osob s různými zdravotními postiženími.
Firma Baťa byla první v naší zemi, která zavedla povinné zdravotní prohlídky jednou za půl roku. Pokud se spolupracovník nedostavil na prohlídku ve stanoveném termínu, za každý den meškání mu byla udělena pokuta až 50,- Kč (průměrná týdenní mzda dělníka byla okolo 600,- Kč), pokud toto odkládání trvalo déle než týden, platil tuto pokutu i vedoucí daného spolupracovníka. Jestliže odkládání trvalo déle než dva týdny, pak hrozilo, že bude takovému spolupracovníkovi zamezen vstup do továrny.
Firma Baťa zavedla na popud Dominika Čipery a Tomáše Bati povinnost platit si dvojité sociální, zdravotní i důchodové pojištění. Tomáš Baťa prohlásil již v roce 1929, že Československý stát nebude schopný vyplácet takovou výši důchodů ani sociální a zdravotní podporu, aby zůstala zachována produktivní životní úroveň lidí. Kromě požadované výše pojištění, kterou chtěl stát, si museli spolupracovníci firmy Baťa hradit pojištění také interně, aby jim byla zajištěna kvalitní zdravotní péče, sociální příspěvky i nutné zabezpečení v důchodu.
Vzdělávání považoval Tomáš Baťa za jeden z hlavních způsobů, jak vymanit společnost z chudoby. Měl na mysli takové vzdělávání, které rozvíjelo člověka v celistvou osobnost. Firma Baťa založila několik desítek škol, zasahujících do všech vzdělávacích stupňů i odvětví, které společnost požadovala – od mateřských škol až po celoživotní vzdělávání.
Tomáš Baťa při návštěvě výuky, vždy se aktivně zajímal, zda je výuka praktická a navázána na zkušenosti z každodenního běžného života (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 139, poř. č. 2).
Firma Baťa otevřela první autoškolu, která byla v naší zemi zřízená soukromým subjektem. Nejprve bylo povoleno nabízet kurzy pouze vlastním spolupracovníkům, ale vzhledem k velkému zájmu byla během jednoho roku nabídka rozšířena i o kurzy pro veřejnost. Zlín byl navíc městem, kde byla nejhustší koncentrace řidiček. Celorepublikový průměr muži vs. ženy byl 1:214, ve Zlíně to bylo 1:52, což znamenalo, že na jednu řidičku připadalo 52 řidičů.
Baťova škola práce pro mladé muže: skupina mladých mužů – Egypťanů v roce 1933, Josef Vaňhara (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 4449, poř. č. 2).
Firma Baťa byla první firma v Československu, která nabízela vzdělávací kurzy pro páry. Zastávala totiž názor, že spokojený soukromý život je základním předpokladem pro plnohodnotný pracovní výkon, a tak bylo zcela běžné, že jste mohli jít se svou ženou na kurz „manželské komunikace“, „jak plnohodnotně trávit společný čas“, nebo „jak vychovávat děti“…
Názorné vyučování zeměpisu na Masarykových školách v roce 1932, Řehák (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 1134, poř. č. 1).
Z rozhodnutí Tomáše Bati bylo ustanoveno, že od roku 1932 musel každý spolupracovník jednou za půl roku absolvovat krátký kurz zaměřený na komunikaci a psychologii, a to bez ohledu na délku pracovního poměru, věk či pozici. V předchozích letech to platilo pouze pro vedoucí pracovníky a prodavače, ovšem když si Baťa vyslechl hádku mezi nadřízeným a podřízeným na dílně, tak prohlásil: „To je k ničemu, když jeden mluví o koze a druhý o voze. To je, jako se zlobit na Turka, že mi nerozumí. Aby se mohli domluvit, musí se pochopit a vlastně i obráceně.“
Baťova škola práce pro mladé muže – skupina 17 mladých Indů, kteří byli posláni k tříletému studiu do Zlína v roce 1933, Josef Vaňhara (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 4427, poř. č. 1).
Baťova škola práce proslula v Československu vysokým počtem studentů z ciziny. V roce 1935 se jednalo údajně až o 912 studentů z celého světa. Jazyková bariéra nebyla vnímána jako překážka, ale jako velká výhoda. Neexistovaly jazykově diferencované třídy. Studenti byli zapojováni do běžných tříd a cílem bylo, aby se učili český jazyk přirozeným způsobem v každodenní komunikaci se spolužáky. Stejným způsobem se měli Češi učit cizí jazyk od svých spolužáků.
Baťova škola práce – mladé ženy tráví volné chvíle v čítárně internátů v roce 1937, Josef Vaňhara (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 4521, poř. č. 1).
Na Masarykových pokusných diferencovaných školách bylo v rámci experimentálního školství zavedeno vykání všem žákům. Dříve se taková pocta dostávala pouze dětem z velmi vysoce postavených rodin, firma však zastávala názor, že na základních školách se mají žáci naučit znát vlastní hodnotu a má s nimi být jednáno jako s rovnocennými partnery. To mělo podpořit také vykání ze strany učitelů. Znalost vlastní hodnoty byla následně formována v Baťových školách práce, kde se k ní připojila i úcta k práci. Mělo tak být zajištěno, aby z dětí vyrostly osobnosti zdravě sebevědomé a s úctou k povolání.
V roce 1931 proběhla československým tiskem pro obchodníky nebývalá zpráva o tom, že továrník Baťa zavádí progresivní metody ve vzdělávání svých prodavačů. Ještě s větším podivem byla vnímána koncepce placení ceny za jednotlivé vzdělávací kurzy. Tehdejší běžnou praxí bylo, že všechny vzdělávací kurzy si musel člověk hradit sám. Firma Baťa jako první v Československu zavedla systém, který nejprve určil, kdo má ze vzdělání jednotlivce nejvyšší prospěch a podle toho byl pak určen poměr, kdo cenu za vzdělání uhradí. Například ve škole pro prodavače platil 1/3 ceny prodavač, protože se naučil být lepším člověkem a rozvíjel vlastní schopnosti, další 1/3 ceny uhradil jeho vedoucí, protože čím lepší budou lidé v jeho týmu, tím lepší bude mít jako vedoucí výsledky, a poslední 1/3 zaplatila firma, protože čím schopnější budou její prodavači, tím vyšší prospěch z toho bude mít ona sama.
V roce 1929 byla založena Baťova škola práce pro mladé ženy. Byla určena dívkám ve věku 14-18 let. Tehdejší dámské tuzemské časopisy, avšak i běžný tisk psal o této škole jako o jediné svého druhu, která nabízí rovné příležitosti jak dívkám, tak i mužům (Baťova škola práce pro mladé muže byla založena už v roce 1925). Tehdejší dámské spolky také s nadšením uvítaly skutečnost, že rovnost je zachována i v nárocích na práci – mladé ženy musely pracovat v továrně stejně jako mladí muži. Vzhledem k výši mzdy, kterou byly dívky schopny ve firmě Baťa vydělat, započala tichá revoluce ve společnosti – díky firmě Baťa se dívky vymanily z finanční podřízenosti mužům a získaly na tomto poli nezávislost.
Obchodní filozofii považoval Tomáš Baťa za jednu z priorit. Určovala, jak bude firma vnímána obchodními partnery a taky veřejností. Obchodní vztahy s partnery i přímý prodej koncovému zákazníkovi – to byly klíčové aktivity. Prodej koncovému zákazníkovi měl vypadat jako jeden koncert, během něhož orchestr prodavačů zahrál zákazníkovi osobní a neodolatelnou symfonii. V obchodních vztazích s dodavateli a odběrateli bylo klíčové zachování obchodní morálky.
Tomáš Baťa při jedné ze svých obchodních cest u letounu Junkers v roce 1931 (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 3059, poř. č. 1).
Svět píše o letecké obchodní cestě Tomáše Bati do Indie jako o první nejdelší cestě, kterou vykonal podnikatel s cílem objevovat nová odbytiště. Cesta byla zahájena 10. prosince 1931 a trvala 66 dnů – po 30 500 leteckých kilometrech se 14. února 1932 vrátil Tomáš Baťa zpět do Zlína. O této cestě psala světová média, protože byla vnímána jako senzace.
Tomáš Baťa během přestávky při letecké obchodní cestě (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 167, poř. č. 2).
Na týdenní vnitropodnikové účetnictví byl navázán celý účetní systém. Tomáš Baťa zastával názor, že pokud je to možné, mají se všechny faktury uhradit vždy obratem, maximálně však do týdne.
Sdílení obchodních výsledků firmy Baťa ve veřejném prostoru (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 6334, poř. č. 1).
„Zlín tedy může být právem hrdý, protože to byl právě Obchodní dům Baťa, ve kterém byl nainstalován první skutečný eskalátor v zemi.“ „Už v roce 1933 se ve firemních novinách objevila informace o tom, že Obchodní dům Baťa bude mít pohyblivé schody,“ uvedl historik Zdeněk Pokluda. Jednalo se o vynález Američana Jesse W. Rena, který je zároveň autorem konstrukce pohyblivých schodů Obchodního domu Baťa. „Novinová zpráva z konce května 1934 uvádí, že probíhá instalace eskalátoru mezi 2. a 3. etáží obchodního domu, spuštění se očekává do dvou týdnů,“ doplňuje Zdeněk Pokluda s tím, že „převratnou novinkou byl na začátku třicátých let také samoobslužný prodej. V tehdy nevídané šíři sortimentu bylo možné v obchodním domě nakoupit vše od potravin až po automobily.“
Reklama musela zaujmout, musela být člověku blízká a nést pozitivní náboj. Cílila na všechny smyly člověka, takže nebyl ničím neobvyklým například vonící papír v krabici od bot, nejrůznější vůně na prodejně, speciální struktura papíru osobních dopisů nebo hudba v prostoru prodejny. Reklama měla vzbudit emoci, která vyvolala touhu po zážitku.
Ukázka výkladu a večerní osvětlení prodejny Zlín, Díly. Aranžoval krajský aranžér Chalupka (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 15421, sign. 1215_10, poř. č. 18).
Firma Baťa byla první firmou v naší zemi, která začala s prezentací svého zboží i na malých vesnicích. Nejprve Tomáš Baťa sám a následně i další spolupracovníci z firmy objížděli vesnice a hledali dům s největším oknem. Jakmile byl takový dům ve vesnici nalezen, po domluvě s majitelem stavení bylo toto okno pronajato firmou Baťa a vněm vystaveny boty s odkazem na místo s nejbližší prodejnou, kde si je mohl zájemce koupit. V odlehlých vesnicích bylo možné si boty objednat přímo u majitele stavení a firma je doručila na adresu zájemce.
Dobová reklama firmy Baťa na počátku 20. let minulého století (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 14926, sign. 720_31, poř. č. 48).
Firma Baťa byla první firmou v Československu, která uskutečnila výzkum zaměřující se na zjištění preferencí dětského zákazníka. Jednalo se o jeden z největších výzkumů ve své době, jehož respondenty byly děti. Celkem se výzkumu účastnilo přes 360 000 dětí v zemi. Například bylo zjištěno, že dívky preferují bílou barvu bot a snaží se naopak vyhnout botám zeleným, protože jim připomínají žáby. Také bylo mimo jiné zjištěno, že jak dívky, tak i chlapci preferují imitaci bot, které se připodobňují těm, které nosí jejich rodiče.
V roce 1926 uskutečnila firma Baťa první celorepublikový průzkum, kolik času věnuje kolemjdoucí člověk plakátu a co rozhoduje o tom, zda mu věnuje dostatečnou pozornost či nikoliv. Bylo zjištěno, že pokud člověka nezaujme plakát během prvních tří vteřin – a to převážně svou barevností – projde kolem něj dále bez hlubšího povšimnutí.
Jako skvělý reklamní prostředek využíval Tomáš Baťa letadla i během svých obchodních cest (foto – cesta do Indie, 1932), každé letadlo bylo řádně označeno velkým nápisem Baťa (zdroj: SOkA Zlín, obálka č. 156, poř. č. 1).
Firma Baťa měla údajně nejmasivnější leteckou reklamu v Evropě. Využívala hned několika způsobů – shazování reklamních letáků na města, kde zrovna otevírala prodejnu, nebo zaváděla speciální prodejní akci, vytváření nápisů na nebi, nebo informování zákazníků prostřednictvím reklamních bannerů tažených za letadlem. K tomuto účelu využívala jak vlastních, tak i pronajatých letadel.
Jan Kroj, pracující v reklamním oddělení firmy Baťa, dostal v roce 1939 za úkol vypracovat technologický postup pro sítotisk. 15. září 1940 předvedl před zástupci firmy tisk z vyřezávaných šablon na mlynářském hedvábí a tisk z šablon zhotovených fotocestou na fosforově bronzové síťovině. To byl prakticky začátek sítotisku v Čechách. Před druhou světovou válkou šířili sítotisk především písmomalíři, kteří si tak usnadňovali svoji práci. Idea tisknout plošné spoje sítotiskem se datuje k roku 1936.
Firma Baťa byla první firmou v Československu, která zavedla nejen takzvané živé výlohy, kdy přetvořila výlohu na prostor, ve kterém se procházely modelky s novými typy bot, ale prováděla zde i pedikúru či opravy bot, aby měl zákazník možnost všechno vidět. Následně přistoupila firma k dalšímu kroku, kdy činnosti probíhaly přímo na ulici. Později se výlohy navrhovaly tak, aby bylo možné je kdykoliv otevřít s tím, že byla odstraněna poslední bariéra mezi zákazníkem a prodejnou, a sice sklo výlohy.
+420 577 219 083
sekretariat@batova-vila.cz
Nadace Tomáše Bati
Gahurova 292
760 01 Zlín
Česká republika
Nadace Tomáše Bati © 2022